Sotva jsem otevřel 9. 3. svou oblíbenou E15 zaujal mě článek paní Markéty Žižkové, jehož titulek mě zněl „Čtvrtina velkých firem chce přijímat další lidi.“ Konečně optimistický titulek článku!  Není nic lepšího,  než když člověk slyší dobré zprávy o pokračujícím oživení ekonomiky. Rád jsem dal přednost tomuto článku před jinými. Nárůst počtu pracovníků očekává jen sedm procent zaměstnavatelů, tři procenta očekává(jí) snížení.  Což už tak optimistické není. Naštěstí velké podniky chtějí  nabírat a to více než čtvrtina z nich! Zajímavá statistika. Otázka o jaké druhy pozic se jedná…

Zaměstnavatelé si mohou hrůzou rvát vlasy, protože práci nemá jen 450 tisíc lidí, což značí, že máme takřka 93,7 % zaměstnanost! Tady si dovolím menší odbočku, protože mi stále vrtá hlavou, proč státní instituce, novináři, ekonomové rádi používají početní vyjádření neúspěchu. Tragédie, máme 6,3 % nezaměstnaných, což zároveň značí, že tu máme 93,7 % lidí, kteří se o sebe starají a platí daně. Proč jsme tak negativní i v pozitivních věcech?  Španělsko a Řecko nám můžou tato čísla závidět!

Na oplátku závidíme my jim, nejen teplé moře a siesty, ale i ty krásné platy v eurech. Člověk by mohl začít jásat, že konečně začíná být v Česku zdravý tlak na zvyšování mezd a že se brzy dočká navýšení mzdy. Žel, není to tak horké jak to vypadá. V Česku už pár let máme fenomén zvaný centra sdílených služeb, které rostou v Praze a v dalších větších městech jako houby po dešti. Tato centra outsourcingovaných služeb rozhodně nejsou žádná výhra. Jsou to jen nové typy montoven z 90. let, kde dělníky vystřídali středoškoláci a vysokoškoláci, kteří místo u pásu sedí za počítačem a mačkají na klávesnici kombinaci tlačítek.  Problémem těchto center pro zaměstnanost je, že pokud vzroste tlak na cenu vstupů, tedy na mzdy, tato centra, jako dříve montovny, přestěhují krám dál na východ, což se pomaličku u starších center sdílených služeb děje. Největším mínusem je, že národní ekonomice nepřinášejí novodobé montovny příliš přidané hodnoty. Jejich efekt je krátkodobý, což je největší problém, který naši ekonomiku trápí. Není to počet nezaměstnaných, inflace, ale přidaná hodnota práce a vytrácení umu českého člověka. Už moc neplatí, že co Čech to zlaté ručičky.

Najednou tu máme tisíce nových pozic v účetnictví, controlingu, IT, HR a dalších oborech, ale mzdy se s výjimkou IT moc nezvýšily. Stagnují a dobrého účetního, aby člověk pohledal. Přestaňme se honit za čísly. Zastavme se a  začněme používat selský rozum. Hlavně přestaňme šetřit náklady Němcům, Američanům, Belgičanům a plýtvat naší šikovností v mozkových montovnách.

Sice pár let mohou být všelijaké ukazatele všeho druhu horší, ale o to rychlejší bude náš následný ekonomický růst.