Evropa v pátek ráno zažila obrovský šok. Velká Británie těsnou nadpoloviční většinou hlasů svých obyvatel rozhodla v referendu pro vystoupení z Evropské Unie. Vztek nižších britských tříd ohromil svět. Vztek, který mířil nejen na EU, ale i proti současnému vládnímu establishmentu, který není schopný řešit  životní beznaděj a sociální propast mezi lidmi mimo Londýn. Tento vztek ohromil světové burzy,  národní měnu, politiku a celou stabilitu Velké Británie. Skotové čím dál hlasitěji hovoří o konci společného státu, stejně tak i Severní Irsko.

Brexit je  zvláštní revoluce, ve které nepadl jediný výstřel. Ohromil svět, ohromil samotné Brity. Kdo by řekl, že uvnitř milovníka čaje je skryt anarchista čekající na probuzení. Ale čeho je moc, toho je příliš. Velkým tématem Brexitu byla migrace, protože právě Británie je cílovou destinací migrantů z celého světa, kteří přinášejí nové prvky do anglické kultury. Odlišnosti a potřeby minorit a jinak znevýhodněných skupin jsou vyzdvihované a potřeby domácí majority jsou opomíjené. Ne každý Brit pracuje v kanceláři a ti, kteří se živý rukama jsou dennodenně konfrontováni s levnou konkurencí přicházející ze všech koutů světa. Tohle lidi trápí, cítí se být ohroženi a domáhají se ochrany proti cizímu.  

Obdobná situace panuje i v Bruselu. Velká pozornost a energie je věnována odlišnostem, narovnání nerovností malých skupin obyvatel místo řešení palčivých problémů většiny obyvatel. Rovnost je důležitý pilíř novodobé Evropy, ale nesmí se zapomínat i na většinu, která se může cítit ohrožená. Pokud se vzpouzí menšina, požár se dá uhasit snadno a rychle, ale pokud vzpoura panuje mezi většinou je často k neuhašení. Dnes není třeba zaútočit na Bastilu a dát na vědomí vládě vztek a frustraci. Dnes stačí jen využít demokratické nástroje jako jsou volby a referenda a dát tak hlas změně. Bastila stála hlavu krále Ludvíka XVI., Brexit stál hlavu premiéra Davida Camerona.

Postrádám však významné osoby této revolty. Většina vůdců včetně Borise Johnsona se zalekla svého vítězství a mírní svá dřívější prohlášení. Volá se po opakování referenda, protože se najednou zalekli, jaké změny mohou nastat. Evropě chybí silní vůdci. Jak zareaguje EU, když symbolem negativ EU je samotný předseda komise Jean-Claude Juncker? Brilantní evropský politik, který však ztratil kontakt s realitou všedních dnů obyčejného Evropana. Určitě by to neměl být on, kdo dá Evropě nové řešení a nový směr. Kdo ho však dá? Zdá se, že velké vůdčí osobnosti se těžko hledají ve veřejných funkcích.

Co však přinese Brexit Evropě a především Velké Británii je velkou neznámou. Bude následovat rozpad či užší spolupráce? Pátek 24. června je velkým milníkem v dějinách EU i Británie a jen čas ukáže šikovnost politiků, jak uchopí velkou výzvu. Byla by velká škoda zahodit tuto příležitost ke změně…