Třetím čtením v Poslanecké sněmovně prošel návrh, jímž má být zavedena povinnost poplatníků daně z příjmů prokazovat původ svého majetku. Zákon má nabýt účinnosti měsíc po zveřejnění ve Sbírce zákonů, k němuž dojde velmi pravděpodobně ještě letos. Poté bude finanční úřad oprávněn vyzvat každého poplatníka daně z příjmů fyzických nebo právnických osob, o němž se domnívá, že rozdíl mezi jeho známými příjmy a nárůstem jmění, výdajů nebo spotřebou přesahuje 7 mil. Kč, k prokázání, že je tento rozdíl financován jeho řádně zdaněnými příjmy nebo příjmy, které nepodléhají zdanění. Proti výzvě se nelze v daňovém řízení samostatně odvolat, její nezákonnost je možné namítnout nejdříve až v odvolání proti platebnímu výměru na daň. Přichází však v úvahu obrana žalobou proti rozhodnutí správního orgánu podanou ke správnímu soudu.

Důkazní břemeno ponese příjemce výzvy, který bude povinen prokázat, že příslušné příjmy řádně zdanil v minulých zdaňovacích obdobích, případně že jde o příjmy dani nepodléhající, nebo že tyto příjmy obdržel ve zdaňovacím období, u kterého již lhůta pro stanovení daně uplynula. Může také prokázat, že rozdíl mezi jeho příjmy a majetkem, tvrzený správcem daně, neexistuje. Neprokáže-li poplatník ve stanovené lhůtě skutečnosti požadované ve výzvě k prokázání příjmů, správce daně přistoupí ke stanovení daně podle pomůcek, tj. určí výši příjmů, které by poplatník musel mít, aby si „vydělal“ na nárůst jmění nebo spotřebu. Daň se následně stanoví z rozdílu takto určeného příjmu a příjmu přiznaného poplatníkem. Poplatník bude mít navíc povinnost uhradit penále ve výši 50 % doměřené daně, případně 100 %, pokud poplatník neposkytne správci daně součinnost.

Často diskutovanou otázkou je, jak hluboko do minulosti může výzva finančního úřadu k prokázání příjmů zasáhnout. Základní lhůta, v níž může být daň stanovena (tj. vyměřena nebo doměřena), činí tři roky a může být v důsledku určitých skutečností určených zákonem prodloužena až na 10 let. Tato lhůta, která je od roku 2011 upravena daňovým řádem, počíná běžet posledním dnem lhůty pro podání řádného daňového tvrzení za předmětné zdaňovací období (pro daň z příjmů obvykle 1. dubna, popř. 1. července). Na starší zdaňovací období se vztahuje lhůta, jejíž počátek se řídí zákonem o správě daní a poplatků platným do konce roku 2010 a odvíjí se již od konce zdaňovacího období, ve kterém vznikla daňová povinnost (pro daň z příjmů lhůta počíná obvykle 1. ledna).

I když po uplynutí lhůty pro stanovení daně nebude připuštěno vydat výzvu k prokázání příjmů, správce daně může své pochybnosti o původu majetku poplatníka promítnout do oznámení podezření na spáchání daňového trestného činu. Po pravomocném rozhodnutí o vině pachatele bude možné stanovit daň, která byla tímto činem zkrácena, bez ohledu na uplynutí lhůty.

Současně je projednávána i související změna § 227 trestního zákoníku upravující trest za odmítnutí povinnosti učinit prohlášení o svém majetku. Maximální hranice pro trest odnětí svobody by se měla zvýšit z dosavadního jednoho roku až na tři roky.